Tunel Tigris (Dicle Tüneli) – asyrské reliéfy u pramene řeky Tigris

Diyarbakır ZajímavostiTunel Tigris (Dicle Tüneli) – asyrské reliéfy u pramene řeky Tigris

Tunel Tigris – ztracené prameny velké řeky v horách východního Tavru

Tunel Tigris (Dicle Tüneli, něm. Tigristunnel) je přírodní a archeologická památka v provincii Diyarbakır na jihovýchodě Turecka, v pohoří Východní Taurus. Zde, v úzké soutěsce, se jeden z pramenů řeky Tigr prosazuje skrz vápencový masiv dlouhým podzemním průchodem a vytváří vzácný přírodní úkaz — krasový tunel, kterým teče skutečná horská řeka. Tunel Tigrisu je však známý nejen z geologického hlediska: na jeho stěnách se dochovaly asyrské klínové nápisy a reliéfy z 9. století př. n. l., zanechané králi Tiglat-Pilesarem I. a Salmanasarem III., kteří sem osobně zavítali, protože považovali pramen Tigrisu za konec známého světa. Jedná se o jedno z nejvzdálenějších a nejhůře přístupných svědectví asyrské civilizace, jakousi „podpis velkých králů“ na prahu Mezopotámie.

Historie a původ

Tigris je spolu s Eufratem jednou ze dvou velkých řek, mezi nimiž vznikly sumerská a akkadská civilizace. Pro starověké Mezopotámce měl pramen Tigrisu mytologický význam: byl považován za hranici obydleného světa, vstup do hor a zároveň symbol úrodnosti. Asyrští králové, kteří založili první světovou říši, podnikali opakovaně vojenské výpravy na sever, do hor Nairi a Urartu, a dosáhli těchto míst.

Prvním z panovníků, kteří zde zanechali nápis, byl Tiglat-Pileser I. (vládl přibližně v letech 1114–1076 př. n. l.). Třikrát osobně dosáhl „pramene Tigrisu“ a nařídil vytesat do skály poblíž tunelu pamětní klínopisný nápis a reliéf se svým vyobrazením. O přibližně dvě století později, v 9. století př. n. l., sem přišel Salmanasar III. (859–824 př. n. l.) – jeden z nejbojovnějších asyrských králů. I on nechal do skal vytesat několik reliéfů a podrobně popsal svou cestu v takzvaných „Černých obeliscích“ a kronikách nalezených v Kalchu (dnešní Nimrud). Tyto texty zmiňují „vstup řeky“ a obřady, které král vykonal přímo u tunelu, přičemž přinášel oběti bohům Aššuru a Adadu.

V antice byl tunel a prameny Tigrisu Evropany zapomenuty a ve středověku zůstaly známy pouze místnímu obyvatelstvu – Kurdům a Arménům, kteří okolní jeskyně využívali jako úkryty. Pro vědu tato místa znovuobjevili v 60. letech 19. století angličtí cestovatelé Henry Layard a Horace Rassam, kteří v Kurdistánu hledali asyrské památky. Podrobný průzkum provedly německé expedice v letech 1899 a 1937. Dnes se místo nachází v horách mezi okresy Lije a Hazro, v nadmořské výšce asi 1450 m, a stále je považováno za jednu z nejméně navštěvovaných historických památek Turecka.

Architektura a co vidět

Tunel Tigris – místo, kde se architektura přírody a člověka setkávají v jednom bodě. Samotný podzemní průchod je dílem krasových procesů: voda po miliony let rozpouštěla vápenec, až v něm prorazila kanál dlouhý asi kilometr, kterým nyní teče jeden z pramenů Tigrisu.

Přírodní tunel a jeho výstup

Hlavním bodem trasy je výstup řeky z tunelu. Zde voda vytryskne z temného oblouku, orámovaného světle šedým vápencem, a řítí se po štěrkovém korytě dolů do zeleného údolí. Výška klenby u vchodu dosahuje 8–10 metrů a šířka až 15 metrů. Do tunelu lze vstoupit pouze v létě, kdy je hladina vody minimální, a to jen na krátkou vzdálenost: dále je zapotřebí vybavení a zkušený průvodce.

Asyrské reliéfy a nápisy

Hlavním historickým pokladem jsou dva reliéfy na skalách u vchodu do tunelu a v malé jeskyni nad ním. Na prvním je vyobrazen král otočený doprava se zvednutou rukou – charakteristická ikonografie asyrských panovníků v pozici uctívání bohů. Nad postavou a vedle ní je vytesán klínopisný text, ve kterém se král označuje za „krále vesmíru, krále čtyř stran světa“. Tento reliéf je připisován Tiglat-Pilesarovi I. Druhý reliéf, pozdějšího stylu a v lepším stavu, se vztahuje k Salmanasarovi III. Oba reliéfy byly silně poškozeny zvětráváním, avšak siluety a část nápisu jsou stále čitelné. Uvnitř jeskyně nad tunelem se nachází třetí nápis, který komplex doplňuje.

Okolní krajina

Údolí, do kterého ústí Tigris, představuje úzký kaňon se strmými svahy porostlými duby a jalovci. Nad ním se tyčí výběžky Východního Tauru – pohoří, které zůstává jedním z nejzachovalejších v Turecku. Z nejvyšších bodů stezky se otevírá panoramatický výhled na několik paralelních hřebenů a náhorních plošin, po kterých v dávných dobách vedly obchodní a vojenské cesty z Asýrie do Urartu. V okolí se nacházejí i další památky: zbytky pevností a skalních hrobek, které pravděpodobně pocházejí z raného železného věku.

Souvislost s dalšími asyrskými památkami

Tunel Tigris patří do skupiny vysokohorských asyrských památek spolu s reliéfy v Egilu (starověký Tushpan, na břehu přehrady) a Birklenu. Všechny vznikly v důsledku výprav asyrských králů na sever a tvoří jakousi „trasu paměti“, po které vládci říše zaznamenávali své územní nároky.

Zajímavosti a legendy

  • Tiglath-Pileser I. se v jednom z nápisů chlubí, že je „prvním z králů, který se dostal k prameni Tigrisu“, zatímco ve skutečnosti zde před ním pobývali vládci dřívějších epoch – písemně to však není potvrzeno.
  • V místní kurdské tradici je tunel považován za „bránu do podzemního království“; dříve se zde nechávaly dary duchům řeky s prosbou o dobrou úrodu a hojné deště.
  • Na reliéfu Salmanasara III. jsou vedle postavy krále vidět stopy vyobrazení bohů Aššura a Adada – božstev odpovědných za válku a bouři. Jedná se o velmi vzácný případ, kdy se asyrská ikonografie dochovala pod širým nebem tak daleko od centra říše.
  • Z tohoto pramene (Birkleyn) vytéká jeden ze dvou hlavních toků tvořících Tigris; druhý přichází ze severozápadu a oba se spojují pod Lijdou.
  • Podrobný popis asyrských obřadů u tunelu je obsažen v takzvaném „nápisu na bronzových branách Balawatu“ – reliéfních páscích nalezených v Nimrudu a dnes uložených v Britském muzeu.
  • Kvůli obtížné dostupnosti nebylo místo dlouhou dobu chráněno: ve 20. století byla část nápisů ztracena v důsledku výbušných prací při stavbě místní silnice.
  • Dnes je Tigrský tunel zapsán na předběžný seznam světového dědictví UNESCO pod obecným názvem „Prameny Tigrisu – reliéfy Birken/Birklenin“.

Jak se tam dostat

Tunel Tigr se nachází v horách mezi okresy Lice a Hazro v provincii Diyarbakır, 90 km severovýchodně od města Diyarbakır. Nejbližší letiště je Diyarbakır (DIY) s pravidelnými lety ze Stambulu a Ankary. Z Diyarbakır do Lice vede asfaltová silnice; v samotném Lice je vhodné najmout si místního řidiče s džípem nebo vozem 4×4 – posledních 10–15 km cesty je nezpevněných, zejména po deštích. Pěší přístup z nejbližší vesnice trvá asi hodinu po stezce podél potoka. Nedoporučuje se jít na vlastní pěst: stezka je špatně značená a bez místního průvodce je snadné minout terénní nerovnosti. Nejlepší je naplánovat návštěvu jako jednodenní výlet z Diyarbakır, vyrazit brzy ráno, aby se vrátili za denního světla.

Tipy pro cestovatele

Optimální doba je konec června až září, kdy hladina vody umožňuje přiblížit se k samotnému tunelu a prohlédnout si reliéfy. Na jaře je cesta často rozbahněná a v zimě leží vysoko v horách sníh. Vezměte si pevnou trekovou obuv, baterku (uvnitř tunelu je tma i ve dne), zásobu vody a lehkou bundu – u vody je chladno i v letním vedru. Vybavení do vody (gumové holínky nebo trekové sandály) vám výrazně usnadní přístup k nápisům. Chovejte se k místu s úctou: asyrské reliéfy jsou křehké, dotýkat se jich a tím spíše pořizovat otisky je přísně zakázáno. V údolí nezanechávejte odpadky a nerozdělávejte oheň. Před cestou si v turistické kanceláři v Diyarbakıru ověřte aktuální situaci: region byl v minulosti nestabilní a někdy je nutné získat povolení od jandarmie. Spojte návštěvu s prohlídkou starobylého města Diyarbakır (památka UNESCO), jeho bazaltových hradeb, mostu On Gözlü a zahrad Hevsel. Tunel Tigris – místo pro cestovatele, kteří nehledají komfort, ale autentičnost: zde historie zní bez kulis, v šumění řeky a šustění větru ve spálených skalách.

Vaše pohodlí je pro nás důležité, klikněte na požadovanou značku a vytvořte trasu.
Setkání ve prospěch minut před začátkem
Včera 17:48

Také k tématu

Cyaneae (Kianeia) – město sarkofágů v Lykii u Demre
Cyaneae (Kianeia) – město sarkofágů v Lykii u Demre
Včera 17:48
Güvenpark v Kızılay – památník bezpečnosti a srdce Ankary
Güvenpark v Kızılay – památník bezpečnosti a srdce Ankary
Včera 17:48
Stará mešita (Mersin) – historie a architektura Eski Cami
Stará mešita (Mersin) – historie a architektura Eski Cami
Včera 17:48
Bagaran – starobylé hlavní město Arménie v provincii Kars
Bagaran – starobylé hlavní město Arménie v provincii Kars
Včera 17:48
Často kladené otázky — Tunel Tigris (Dicle Tüneli) – asyrské reliéfy u pramene řeky Tigris Odpovědi na často kladené otázky o Tunel Tigris (Dicle Tüneli) – asyrské reliéfy u pramene řeky Tigris. Informace o fungování, možnostech a používání služby.
Tunel Tigris (Dicle Tüneli) je přírodní a archeologická památka v provincii Diyarbakır na jihovýchodě Turecka. Zde se jeden z pramenů řeky Tigris prodírá vápencovým masivem krasovým podzemním chodbou dlouhou přibližně jeden kilometr. Kromě geologické jedinečnosti se na skalách u vchodu do tunelu dochovaly asyrské klínové nápisy a reliéfy z 9. až 11. století př. n. l., které zde zanechali králové Tiglat-Pileser I. a Salmanasar III. Jedná se o jedno z nejhůře přístupných a nejméně navštěvovaných historických míst v Turecku.
U vchodu do tunelu a v jeskyni nad ním se nacházejí dva asyrské reliéfy a několik klínopisných nápisů. První reliéf je připisován Tiglat-Pilesarovi I. (cca 1114–1076 př. n. l.) a zobrazuje krále v pozici uctívání bohů s textem, v němž se nazývá „králem vesmíru“. Druhý, pozdější reliéf se vztahuje k Salmanasarovi III. (859–824 př. n. l.) a obsahuje vyobrazení bohů Aššura a Adada. Oba reliéfy utrpěly vlivem zvětrávání, avšak siluety a fragmenty nápisů jsou čitelné dodnes.
Tunel Tigris zatím není zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, je však zařazen do předběžného seznamu pod obecným názvem „Prameny Tigrisu – reliéfy Birken/Birklenin“. To znamená, že Turecko tuto památku oficiálně nominovalo a v budoucnu by mohla získat status chráněné památky.
Nejvhodnější období je od konce června do září: hladina řeky je nejnižší, což umožňuje přiblížit se těsně k tunelu a prohlédnout si terén. Na jaře je cesta často rozbahněná povodněmi, v zimě leží v horách sníh a přístup je prakticky nemožný. Návštěva na jaře nebo brzy na podzim je teoreticky možná, ale vyžaduje si předem ověření stavu silnice.
Do tunelu je možné vstoupit pouze v letním období, kdy je hladina vody dostatečně nízká, a to jen kousek od vchodu. K postupu do hloubky je zapotřebí speciální výbava a zkušený průvodce: dále je tunel zaplaven vodou a uvnitř panuje úplná tma i za denního světla. Bez přípravy a doprovodu se vstup dovnitř nedoporučuje.
Toto místo je považováno za jedno z nejhůře přístupných v Turecku. Posledních 10–15 km od Lidge vede polní cesta, kterou lze po dešti zdolat pouze v terénním voze nebo v autě s pohonem všech kol. Od nejbližší vesnice k tunelu je to asi hodinu chůze po špatně značené stezce podél potoka. Samostatná návštěva se důrazně nedoporučuje: bez místního průvodce lze snadno přehlédnout terénní nerovnosti, které nejsou pro nezasvěcené oko zřejmé.
Provincie Diyarbakır patřila v minulosti mezi oblasti se zvýšenou citlivostí a v určitých obdobích bylo k návštěvě odlehlých horských oblastí nutné povolení od četnictva (jandarmie). Před cestou si nezapomeňte ověřit aktuální situaci v turistické kanceláři v Diyarbakıru nebo u místního průvodce – situace se může měnit.
Tunel Tigr je součástí skupiny vysokohorských asyrských památek spolu s reliéfy v Egilu a Birklenu. Všechny vznikly v průběhu vojenských tažení asyrských králů na sever a tvoří jakousi „trasu paměti“ – řadu míst, kde panovníci zaznamenávali své územní nároky. Artefakty spojené s obřady u tunelu jsou uloženy v Britském muzeu jako součást takzvaných „bronzových bran Balawatu“.
V kurdské lidové tradici je tunel považován za „bránu do podzemního království“. Kdysi zde obyvatelé okolních vesnic zanechávali dary duchům řeky a prosili o dobrou úrodu a hojné deště. Místo bylo vnímáno jako hranice mezi světem lidí a podzemním světem — což koresponduje i s asyrskými představami o prameni Tigrisu jako hranici obydleného světa.
V údolí a na svazích kolem tunelu se nacházejí pozůstatky pevností a skalních hrobek, které pravděpodobně pocházejí z raného železného věku. Z nejvyšších bodů stezky se otevírá panoramatický výhled na hřebeny Východního Tauru a náhorní plošiny, přes které vedly starověké obchodní a vojenské cesty. Mnoho cestovatelů spojuje návštěvu tunelu s prohlídkou Diyarbakiru – památky UNESCO s bazaltovými hradbami, mostem On Gözlü a zahradami Hevsel.
Doporučená minimální doba strávená přímo u tunelu a skalních útvarů je asi 90 minut. Vzhledem k pěší cestě z vesnice (asi hodinu jedním směrem) a cestě z Diyarbakır je třeba si na celý den naplánovat jednodenní výlet: vyrazit z města brzy ráno, aby se bylo možné vrátit ještě za denního světla.
Nezbytné vybavení: treková obuv s protiskluzovou podrážkou, baterka (uvnitř tunelu je tma i během dne), zásoba vody a lehká bunda – u vody je chladno i v létě. Gumové holínky nebo sandály na trekking výrazně usnadní přístup k nápisům na mokrých kamenech. Dotýkat se reliéfů a pořizovat z nich otisky je přísně zakázáno.
Uživatelská příručka — Tunel Tigris (Dicle Tüneli) – asyrské reliéfy u pramene řeky Tigris Tunel Tigris (Dicle Tüneli) – asyrské reliéfy u pramene řeky Tigris – uživatelská příručka s popisem základních funkcí, možností a zásad používání.
Výchozím bodem je Diyarbakır – nejbližší větší město s letištěm (DIY), kam létají pravidelné lety ze Stambulu a Ankary. Letět sem je jednodušší a rychlejší než cestovat pozemní dopravou. Z Diyarbakır do okresního centra Lice vede asfaltová silnice dlouhá asi 90 km – cesta autem trvá přibližně 1,5–2 hodiny.
Před cestou se zastavte v turistickém informačním centru v Diyarbakıru nebo se spojte s místním průvodcem. Ověřte si aktuální průjezdnost silnice vedoucí k tunelu a zda je nutné povolení od četnictva – v určitých obdobích je toto povolení nutné pro návštěvu odlehlých horských oblastí provincie. Tento krok zabere jen chvilku, ale může vám ušetřit celý den.
V Lidge si najděte řidiče s džípem nebo vozem s pohonem všech kol: posledních 10–15 km k tunelu vede po polní cestě, která je po dešti pro běžná vozidla neprůjezdná. Zároveň si domluvte místního průvodce – bez něj byste snadno minuli asyrské reliéfy, které nejsou ze stezky dobře vidět. Místní obyvatelé trasu dobře znají a mohou vám sdělit podrobnosti, které v průvodcích nejsou uvedeny.
Od nejbližší vesnice k místu, kde řeka vytéká z tunelu, je to asi hodinu chůze po stezce podél potoka. Obujte si trekové boty s protiskluzovou podrážkou; gumové holínky nebo trekové sandály se vám budou hodit při přecházení mělkých ramen řeky. Vezměte si s sebou baterku, vodu a lehkou bundu – u vody je chladno i v letním vedru. Vyrazte z Diyarbakiru brzy ráno, abyste se k tunelu dostali ještě v první polovině dne.
U výstupu řeky z tunelu si všimněte klenby vysoké 8–10 metrů a široké až 15 metrů – její rozměry jsou impozantní. Poté s průvodcem vyhledejte dva asyrské reliéfy: jeden na skále u vchodu, druhý v jeskyni nad tunelem. Prohlédněte si klínové nápisy a postavy králů, které jsou i přes zvětrání stále čitelné. Do tunelu je možné vstoupit pouze v létě a jen na krátkou vzdálenost; další postup vyžaduje speciální vybavení. Je zakázáno se reliéfů dotýkat a pořizovat jejich otisky.
Vystupte po stezce na nejvyšší body trasy, odkud se otevírá panoramatický výhled na hřebeny Východního Tavru. Cestou můžete zahlédnout zbytky pevností a skalních hrobek z raného železného věku. Naplánujte si čas tak, abyste se vydali na zpáteční cestu nejpozději v poledne: cesta zpět do Diyarbakır trvá několik hodin a není vhodné vracet se po horské nezpevněné cestě za tmy.
Po návratu do Diyarbakır využijte zbytek dne nebo následující den k prohlídce samotného města. Bazaltové hradby (památka UNESCO), most On Gözlü a zahrady Hevsel jsou povinnými zastávkami na trase. Návštěva Diyarbakır organicky doplňuje dojem z tunelu: město si zachovalo vrstvy týchž civilizací – od asyrského vlivu až po středověk.